Vloni jsem si poprvé zaběhla tradiční závod Běchovice–Praha – nejstarší silniční běh v Česku. Už roky jsem o něm slýchala: legendární a obávaný kopec „Hrdlořezák“, dlouhá tradice, nejstarší nepřerušený závod v Evropě… a taky výzva, která mě lákala.
Registrace na závod Běchovice–Praha
Měla jsem za sebou náročný štafetový běh Hory Bory. Tak jsem zvažovala, jestli tři týdny na to běžet silniční desítku. Nakonec jsem si řekla: Kdy jindy, když ne teď? Ještě byla volná místa ve třetí startovní vlně, tak jsem do toho šla a přihlásila se na svůj první a celkově 128. ročník závodu Běchovice – Praha…
Příprava na závod Běchovice–Praha
Závod měří „jen“ 10 km, ale trasa není úplně zadarmo – hlavně stoupání na Hrdlořezy, kopec „Hrdlořezák“, dá zabrat, tedy aspoň tak to všichni popisují. Také jsou rozporuplné názory na to, že jsou zrovna Běchovice oficiální mistrovství ČR v silničním běhu na 10 km, když se tam prý nedá zaběhnout rychlý čas. To mi nepřísluší hodnotit.
Věděla jsem, že kopce nejsou moje nejsilnější stránka, ale věřila jsem si, že „Hrdlořezák“ zvládnu. Neměla jsem od sebe žádné očekávání, nijak jsem cíleně na desítku netrénovala. Ale v hlavě se mi stihla urodit myšlenka zkusit zaběhnout v hezkém čase, třeba i pokořit 50 minut. Ale tyhle myšlenky jsem vždycky zahnala tím, že to asi půjde těžko, když jsem systematicky netrénovala.
Nešla jsem tedy po rekordu, na který jsem ale ve skrytu duše myslela, chtěla jsem si závod hlavně užít a doběhnout s dobrým pocitem – a to se vlastně povedlo.
Na trati Běchovice–Praha: zážitek z trasy a obávaný „Hrdlořezák“
Do Běchovic jsem jela MHD a pak vlakem z Masarykova nádraží. Už ve vlaku bylo jasné, kam většina lidí míří 😊. V Běchovicích mi ale nepřišlo přelidněno, vládla klidná atmosféra.
Protože se běží z místa A do místa B, odevzdáte na startu věci do kamionu, který vám je doveze do cíle. Před startem jsem měla čas se rozběhat a protáhnout. Start v Běchovicích mě doslova pohltil – davy běžců, fandění, skvělá organizace a dobrá hudba z amplionů. To mě motivovalo běžet od začátku celkem svižně.
Trasa vede po silnici a je celkem nudná a nehezká. Ani v okolí není moc na co koukat, takže se můžete plně koncentrovat na běh. Kolem sem tam fandí lidé a v cíli už je to fanoušky nabité. Trasa mi opravdu odsýpala, všude bylo dost místa, nikde jsem neměla pocit mačkání v davu.
Jaký je „Hrdlořezák“?
Byla jsem pořád zvědavá na ten slavný „Hrdlořezák“. Na 5 kilometrech jsem byla v čase okolo 24 minut, což bylo za mě až nečekané, běželo se mi fakt dobře! V druhé půlce trasy už byl „Hrdlořezák“ z dálky vidět. Nakonec z dáli vypadal horší, než ve skutečnosti byl. Nebyl tak hrozný, jak jsem si představovala, rozhodně mě ale zpomalil. Motivační DJ uprostřed dost pomohl pokračovat dál v tempu k cíli.
V cíli závodu Běchovice–Praha
Když se trasa zase narovnala, nohy už bolely. Na hodinkách jsem ale viděla skvělý čas, tak jsem se rozhodla to nevzdat a bojovat o osobák až do cíle. Cíl se zdál tak blízko, ale ve skutečnosti byl ještě dost daleko. Vymáčkla jsem ze sebe nakonec maximum, a i když jsem původně na osobák nešla, v průběhu závodu jsem o něm reálně uvažovala, ale to už bylo pozdě. Nevadí, nakonec to bylo jen asi o necelou minutu za ním. V cíli jsem byla v čase 0:50:29, kterého si nesmírně cením. Nebyla to rovina, v cíli mě přepadly pocity euforie, spokojenosti a myslím, že se mi to povedlo nad očekávání.
Proč běžet závod Běchovice–Praha?
Pokud tě běhání baví a chceš si vyzkoušet trasu, co tě prověří (jak píší organizátoři), Běchovice stojí za to. Organizace je skvělá, atmosféra nezapomenutelná a ten pocit v cíli? K nezaplacení. Ať už běžíš poprvé, nebo po desáté – tenhle závod si tě získá. Já jsem tu rozhodně nebyla naposled!
🏃♀️ Chystáš se taky běžet Běchovice? Napiš mi, jak ses připravoval/a nebo co tě na závodě překvapilo.
