Začátkem dubna jsem běžela svůj první půlmaraton v roce 2025 – ten pražský. Tehdy jsem si zaběhla osobák. Po pár dnech regenerace bolavých svalů se ale člověk začne ptát: „Co kdyby to šlo ještě líp, když bych nemusela tolik kličkovat davem?“ A rozhodně k plánování dalších závodů hodně napomohl e-mail od Runczechu, ve kterém představili nový projekt RunCzech Halfs… Přečtěte si, jak jsem se vydala na půlmaraton České Budějovice 2025.
🧩 Co je RunCzech Halfs?
RunCzech Halfs je běžecká výzva – taková běžecká skládačka pro nadšence, co chtějí zažít atmosféru různých městských půlmaratonů pod hlavičkou RunCzech. Za každý dokončený půlmaraton z této série získáš kousek medaile. Když splníš všechny, tak ti tuhle pamětní medaili pošlou. Počítá se to od data prvního půlmaratonu (u mě je to Praha v dubnu 2025) a pro úspěšné dokončení série to musíš stihnout do 36 měsíců. Takže parádní motivace běhat dál, protože já mám takové výzvy ráda. Tak jsem se zapsala na další půlmaraton ze série RunCzech Halfs – tentokrát do Českých Budějovic a hned na konci května.
🚆 Cesta, vedro a start v sedm večer
Na půlmaratonský výlet na jih Čech jsem se vydala sama, měla jsem volný víkend, děti s tatínkem byly na dlouho plánovaném čundru. Ubytko na jednu noc jsem si našla v jednoduché v Hotelu U nádraží, abych to měla hezky blízko. Cesta vlakem v den závodu proběhla hladce, ale už ve vlaku mi bylo jasné, že předpověď počasí nelhala – mělo být pekelně horko. Půlmaraton startoval z českobudějovického náměstí v 19:00. To mělo své výhody i nevýhody – slunce už nebylo tak ostré, ale denní vedro stejně nestihlo úplně opadnout. Byla to výheň.
Sice jsem bydlela blízko nádraží, ale zase daleko od Expa, kam jsem si šla vyzvednout startovní číslo. Nedošlo mi, že se tam MHD už nedostanu, když je centrum uzavřené pro běžce, tak jsem se slušně prošla rozpáleným městem. Aspoň jsem po cestě mohla podpořit běžce na právě probíhajícím závodě na 5 km, taky jsem potkala živoucí běžeckou legendu Jirku Homoláče a na náměstí pak mladou českou běžeckou naději Vojtu Nováka. Prošla jsem si místo startu, zašla na poslední předzávodní kafíčko do Café Datel a přesunula se odpočívat na hotel. Tam jsem si dala ještě šťávu z řepy, trochu rýže s medem a nějaký jonťák (více o mojí suplementaci a předzávodní výživě jsem psala tady). Celkově jsem se dva dny před závodem snažila pít víc, než jsem zvyklá. Pak jsem se začetla do knížky Slepá mapa od A. Mornštajnové tak, že jsem málem přišla pozdě na start 🤷🏻♀️.
💪 Půlmaraton České Budějovice 2025: běh na hraně
Doběhla jsem na náměstí, došla si klasicky na WC, dala gel, odložila si v šatně a šlo se na to. Byla jsem tentokrát v rychlejším koridoru než v dubnu v Praze. To mě namotivovalo, i když jsem v tom vedru chtěla jít spíš na pocit než na výkon. Na trati bylo ještě zpočátku hodně parno, na sluníčku to bylo fakt náročné, ve stínu lepší. Makala jsem, ale trochu jsem přepálila start. Asi 10 km se mi podařilo běžet s vodiči na 1:45, ale jejich tempo jsem neudržela a pak mi utekli. Cíl byl mít je aspoň na dohled.
Bylo to těžké. Nepodcenila jsem žádné občerstvení, napřed voda do sebe a pak vylít na sebe, cestou byla i místa, kde se probíhalo stříkající vodou 🙏🏻. Natlačila jsem do sebe v průběhu dva energetické gely a upínala jsem se k cíli. Trasa byla převážně rovinatá, ale náběhy na mosty a sem tam více ukloněná silnice byly nepříjemné. Vedro bylo ve druhé půlce závodu už menší, zato únava se od 15. kilometru stupňovala a tempo jsem plus mínus držela jen silou vůle. Nohy kupodivu poslechly a šlapaly a čím víc jsem ukrajovala závěrečné kilometry, tím víc jsem se viděla v cílové rovince. Nevzdávej to, říkala jsem si, když to už fakt nebylo příjemné. Na tepy jsem se radši ani nekoukala, ty lítaly do nebes…
Ke konci závodu pomáhali povzbuzující fanoušci, některá místa jsme probíhali snad třikrát a tam se lidi koncentrovali. Byla to místy taková kličkovaná. Na asi 20. kilometru už přicházela euforie a najednou to šlo zase trochu snáz. Cílovou rovinku jsem si užila a měla jsem pocit, že doslova letím, i když to tak vůbec nebylo 😅. A výsledek? Novej osobák na půlmaraton (a dokonce i na desítku současně)! Čas 1:46:24! O minutu a čtvrt rychlejší než v dubnu v Praze! V takových podmínkách? Sama jsem tomu nevěřila, zvlášť když mi vodiči na 1 hodinu a 45 minut utekli neznámo kam. Chtělo se mi brečet… 🥲 Byl to asi zatím nejtěžší závod, co jsem dosud běžela. Nepředčí ho ani můj první půlmaraton v roce 2022 v Plzni v mínus 9 stupních, kde jsem to dala za 1:50:31.
Další dílek do RunCzech Halfs je doma!
Ale radost a euforii brzy vystřídalo něco jiného…
🤢 Noc, na kterou se nezapomíná
Ještě po závodě jsem si zašla na náměstí na masáž, která byla pro závodníky zdarma, a ani na ni nebyla fronta. To bylo super! Těšila jsem se pak na vychlazenou Plzničku za odměnu, ale už jsem jí do sebe tlačila na sílu a ani jsem jí nedopila. Začaly mi křeče do žaludku. Noc po závodě se pak změnila v boj o přežití – doslova. Křeče v žaludku, průjem, téměř nulový spánek. Vedro, gely, výkon – myslím, že to pro tělo bylo až moc. Takže jsem celou noc běhala na WC, které jsme měli společné s vedlejším pokojem, sousedi asi měli radost 🫣.
Ráno jsem šla místo plánovaného brunche do lékárny pro černé uhlí. K snídani banán a suchý rohlík. Malátná jsem se doploužila do kavárny na náměstí. Žaludek už byl naštěstí klidnější. A v kavárně? Jen černý čaj. I přesto všechno převážila radost z povedeného závodu a byl to rozhodně jeden z mých nejsilnějších běžeckých zážitků. Díky tomu, že jsem v noci pořád vstávala mi úplně nezatuhly nohy a celkem hezky pak po normálním nočním spánku postupně zregenerovaly.
Půlmaraton České Budějovice 2025 byl krásný, náročný a nezapomenutelný. Všechno špatné pro něco dobré, s pokorou přijímám, beru si ponaučení a jedeme dál! 😄
Chceš taky začít běhat nebo máš podobný cíl? Mrkni na další články na blogu nebo mi napiš – ráda ti pomůžu!
