Hory Bory – štafetový závod z Beskyd na Pálavu

Každý zná Vltava Run, štafetový závod od pramene Vltavy do Prahy. Existuje ale více takových štafetových závodů. Já jsem byla přizvána účastnit se běhu Hory Bory z Beskyd až na Pálavu v září 2024. Měla jsem strach, jestli ty své tři úseky po zhruba 10 kilometrech za cca 24 hodin vůbec fyzicky zvládnu. A nakonec to byl nezapomenutelný sportovní i společenský zážitek!

Jede se na Hory Bory: tým Dřevo a zem

Jak jsem se na Hory Bory vůbec dostala? Oslovila mě v květnu má běžecká kámoška, která několikrát zvládla Vltava run, že si myslí, že by se mi to líbilo a že shání lidi do týmu na Hory Bory. A pro všechny to bude premiéra. Běží se na začátku září a prý to bude víc než sportovní hlavně společenská událost. Zlákalo mě to, i když jsem měla strach. Jdu si pro zážitek, ať to dopadne jakkoliv, řekla jsem si. A nakonec nelituji ani trochu! Stala jsem se členkou týmu Dřevo a zem z Nového Města na Moravě, ale jak jsem později zjistila, tak byl vlastně složený z lidí napříč republikou.

O závodu Hory Bory

Na webu závodu Hory Bory každý zjistí vše podstatné. Takže jen pro shrnutí: trasa má 330 km rozdělených na 30 úseků. Týmy jsou o 6 až 10 běžcích. My byli hezky vyrovnaní, bylo nás 10 a polovina z toho holky. Začíná se u Jablunkova a končí u obce Hlohovec u Valtic. Tady je mapa trasy.

V průběhu srpna jsme se rozdělili na 2 skupiny do 2 aut a rozdělili jsme si úseky, aby to vycházelo spravedlivě pro všechny.

Hory Bory: úseky

Všechny mé úseky byly něčím zajímavé. První byl rozhodně nejnáročnější co se kopcovité trasy týče, ale ty výhledy byly úžasné! Na posledním to byla sice jihomoravská rovina, ale zas bylo vedro a nebyly už skoro síly. Nejlépe se mi běžel ten noční, který jsem startovala ještě dost brzy – asi ve 21:30. Byla sice už tma, ale bylo to po silnici, ne tolik do kopce, a hlavně bylo konečně příjemně. Na Hory Bory nám totiž vyšlo celkem extrémní vedro a přes den se na slunci běželo fakt težko…

Moje úseky na Hory Bory: celkem 29,5 km

Běžela jsem tyto 3 úseky:

1. Bumbálka -> Světlá (11,28 km, 294 m stoupání, start 11:39)

2. Rokytnice ->Bojkovice (9,06 km, 118 m stoupání, start 21:30)

3. Týnec ->Lanžhot (9,20 km, 2 m stoupání, start 8:53)

Hory Bory – jak to probíhá?

Na začátku je třeba podotknout, že posádky obou aut se potkají pouze na předávkách členů 2 aut, tedy třikrát, a pak v cíli, nebo i před cílem, když je na trase finišující běžec. Hodně času člověk tráví v autě a moc se nevyspí. S tím jsem počítala. A také pořád něco hledáte, to je takový folklór a téma pro vtipkování. 🙂

Startovalo druhé auto v sobotu v 6:20 ráno. Než se vystřídalo všech 5 běžců na svých úsecích, přišlo naše auto na řadu startem v 10:45, pak běželi všichni z našeho auta a předali jsme štafetu v 15:44 zpět. Na noční úseky naše auto vyráželo ve 21:30. Potom jsme předávali druhé části týmu ve 3:00 ráno a měli do 8:50 pauzu na šlofíka kdesi na louce vedle auta. Na spaní venku bylo počasí výhoda. Byla k dispozici také tělocvična, ale ta nás popravdě vůbec nelákala.

Důležitá je komunikace obou aut a hlavně tabulka, kam se píše, kdy kdo odstartoval, aby byl přehled o tom, kdy být cca na předávkách. V autě jsem byla spokojená, místa tam bylo dost, měli jsme pohodlnou dodávku. Řidičům jsem ale opravdu nezáviděla. Občas jsou to docela stresy. Třeba když jsme ve spacáku na louce (pod širákem) u auta v 7 ráno zjistili, že nějak nestíháme, že nám běžci z druhého auta zrychlili a tak tak se stíháme dostat na předávku. Převlékala jsem se za jízdy, u toho snídala a probouzela se. Ten další úsek měl být totiž můj :-D. Nakonec to byl ale planý poplach a ještě jsme v místě předávky docela dlouho čekali.

Také se mi stalo, že jsem na předávku nočního úseku přiběhla a nikdo z týmu tam nečekal – hledali čelovku, naháněla jsem je kolem hasičárny a naštěstí nás to nakonec moc nezdrželo. Jen kámoška pak svůj úsek z toho stresu běžela s tepy někde na měsíci… Super bylo, že jsem si v hasičárně po svém nočním úseku mohla dopřát rychlou sprchu, jen netekla teplá voda, ale to mi bylo jedno. Předávky měli většinou pod palcem místní dobrovolní hasiči a někde byla dost zábava, měli třeba slivovici nebo i vývárek na sílu.

Na oběd jsme si došli ve Vsetíně, když běžela své úseky druhá část týmu. Předtím jsme se vykoupali ve Vsetínské Bečvě, byla to sranda a super osvěžení :-). Před posledním úsekem v neděli ráno mě po gelech, ionťácích a dalších běžeckých chuťovkách, ale i vlivem vedra, přepadly žaludeční potíže. Jak jsem byla ráda za Toiku u fotbalového hřiště, kde jsem startovala 🙏🏻. Musela jsem tam snad pětkrát. V průběhu etapy už naštěstí ne…

Hory Bory– mé dojmy a náš výsledek

Hory Bory byly určitě fyzicky náročné, spánku málo, k tomu vedro. Neběželi jsme na čas, ale prostě si to užít a zažít. Parta byla super, nahecovali člověka, i když se mu už nechtělo a byl bez energie. Také trasa, hlavně ta horská část, byla moc pěkná. Na počasí si stěžovat nebudu, bylo sice vedro, ale horší by asi byla zima a déšť. Z celkového množství 79 týmů jsme skončili na krásném 53. místě s časem 31 hodin. Pro představu vítězný tým to zvládl za necelých 23 hodin (ti ale startovali podstatně později než my). Výsledky ročníku 2024 štafetového závodu Hory Bory najdete tady.

Hory Bory jsem si užila víc, než jsem vůbec předpokládala, a rozhodně všem hobby běžcům podobný zážitek doporučuji!

Efka