Na podzim jsem běžela půlmaraton ve Veroně s jasným cílem: dostat se pod 1:45. Nevyšlo to. I když jsem si zaběhla osobák, odjížděla jsem s pocitem, že mě trochu zradila vlastní hlava a tlak, který jsem si sama vytvořila. A pak přišel konec února a zimní půlmaraton vaší ligy. Závod, od kterého jsem nic nečekala. A paradoxně právě tam to konečně klaplo.
Můj osobák do detailu rozebíráme s holkama také ve 20. epizodě podcastu Za běhu!
Zimní půlmaraton vaší ligy aneb test formy
Na zimní půlmaraton vaší ligy 28. 2. 2026 jsem se přihlásila v prosinci. Měl být mojí motivací po Veroně pustit se zase do tréninku. Běhá se totiž z Braníku do Vraného a zpátky, tedy v místech, kde často trénuji hlavně tempové běhy – na rovince na cyklostezce podél Vltavy. Chtěla jsem si otestovat formu a zjistit, jak na tom jsem, a vyzkoušet výživu během závodu. Bez velkých očekávání, bez tlaku na čas.
A možná právě to byl ten rozdíl. Ve Veroně jsem se na čas soustředila až moc, fixovala jsem myšlenky jen na tempo, stálo mě to spousta úsilí a závod samotný jsem si neužila. Teď to bylo naopak. Tady jsem prostě běžela podle pocitu a když se mi běželo fakt dobře a v nečekaně dobrém tempu, tak jsem se v průběhu závodu rozhodla, že to zkusím udržet. Kilometry plynuly, hlava byla klidná, doplňování energie mi sedlo… A to hlavní je, že jsem si závod opravdu užívala!
Trénink na zimní půlmaraton vaší ligy
Upřímně? Příprava nebyla žádná hitparáda. Trénink podle Garminu (v hodinkách) jsem plnila tak napůl, ovlivnily to nejvíc lednové kluzké podmínky (krátké dny a zima) a prázdniny, kdy jsem dny trávila spíš na horách. Ale lyžování se s během nevylučuje, zejména pak běžky, které miluju. Nenaběžkovala jsem toho tolik, kolik bych ráda (to hlavní mě mělo čekat až v březnu v Norsku), ale i tak několik hezkých výletů v tempu bylo. A do toho mě na začátku února na 14 dní vyřadilo nachlazení. Měla jsem pocit, že forma nikde není. Den před závodem jsem reálně přemýšlela, jestli vůbec nastoupím, protože do toho přišly ještě „mé dny“. Nechala jsem to plynout, dala jsem si večer před závodem pytlík brambůrek a řekla si, že se rozhodnu ráno.
Den D: zimní půlmaraton vaší ligy
Do závodu jsem nakonec šla, protože mi ráno bylo kupodivu dobře, žádné křeče do břicha ani nic podobného nepřišlo. A šla jsem do toho s tím, že to prostě zkusím. Žádné „musím“, žádné „teď to musí vyjít“. A aspoň si otestuju formu a výživu při závodě. Navíc bylo na zimní půlmaraton v únoru fakt nečekaně krásné jarní počasí, což mě lákalo ven.
Tak jsem sedla na tramvaj a jela 15 minut do Braníka. Zázemí mi přišlo super, celkově to tu bylo takové hezky rodinné a žádná extrémní masovka. V klidu jsem si došla v areálu Hamr na WC, dala jsem si předzávodní gel od Edgaru a šla se rozklusat a dát věci do úschovy.
A pak už přišel v 11:00 start. Zařadila jsem se poměrně dozadu ve startovním poli, abych byla v klidu a běžela si po svém. První kilometry jsem se rozhodla, že nebudu koukat na hodinky a na tempo. Když jsem začala dotahovat první vodiče asi na 5. kilometru, tak jsem se na hodinky prvně koukla a tempo, kterým běžím, mě mile překvapilo. Když poběžím pořád dál v tomto komfortu a tímto tempem, bude to super, říkala jsem si. Ale je ještě brzy. Uvidíme, jak budu mít síly dál. Nutno podotknout, že jsem od Verony prvně vytáhla své závodní boty Hoka Mach 6, ve kterých běžně netrénuji, a fakt jsem cítila, že mě tlačí vpřed.
Moje výživa během půlmaratonu vaší ligy
Snažila jsem se doplňovat průběžně energii, ať už to byly moje oblíbené želatinové bonbony od Dextro energy, nebo další gel od Edgaru na 11. kilometru, nebo tablety Power Salz na 16. kilometru. Díky tomu mi nedocházela síla, i když nohy jsem od cca 17. kilometru už cítila, hlavně mě řezaly lýtka.
Výsledek, který jsem vůbec nečekala
A pak přišel moment někde v poslední čtvrtině trasy. Pořád jsem měla sílu. A v hlavě mi proběhlo: „Tak teď to zkusíš. A nevzdáš to.“ Neztrácela jsem vodiče na 1:45, spíš jsem se jim blížila, a věděla jsem, že když výrazně nezpomalím, mohla bych to pod 1:45 dát. Před cílovou rovinkou jsem vodiče předběhla a zkusila ještě v závěru s vypětím všech sil zrychlit. A vyplatilo se! Cílový čas:
1:44:33.
Můj nejrychlejší půlmaraton. Průměrně tempo 4:56 na kilometr.
Poprvé pod 1:45. 🤩🥳
A nejlepší na tom bylo, že to přišlo ve chvíli, kdy jsem na sebe přestala tlačit. Byla jsem fakt překvapená, unavená a šťastná jako blecha! Chleba sice levnější nebude, ale tohle mě mega potěšilo! Hlavně jsem se cítila silná až do cíle, nešla jsem za hranici sil, což je dobré znamení do budoucna!
Detaily o závodě v podcastu Za běhu
Celý tenhle závod – od pochybností před startem až po euforii v cíli – rozebíráme s holkama detailně v podcastu. Ve 20. epizodě podcastu Za běhu o svém osobáku mluvím úplně otevřeně. Co se dělo v hlavě, jak jsem to běžela i proč to tentokrát vyšlo. Poslouchej tady!
Efka 💜
