Když se řekne běhání, většina lidí si představí jednotlivce. Člověka, který si jde sám zaběhat, trénuje na svůj závod a pak si odběhne svůj půlmaraton nebo desítku.
Může být běh týmový sport?
Jenže běhání umí být překvapivě i týmový sport. A právě běžecké štafety jsou podle mě jedním z nejlepších způsobů, jak si běhání užít trochu jinak. S kamarády, kolegy nebo rodinou. Bez tlaku na výkon, ale s obrovskou dávkou emocí, podpory a společných zážitků.
A nemusí jít jen o štafety. Čím dál víc si uvědomuju, že mě na běhání baví i všechno okolo. Společné cesty na závody, víkendy s kamarády, sdílená nervozita před startem i radost po doběhu. Přesně proto jsme třeba loni vyrazili ve větší partě na Půlmaraton do Verony. A právě štafetové závody tenhle týmový rozměr běhání posouvají ještě o kus dál.
Za poslední dva roky jsem měla možnost vyzkoušet několik úplně odlišných štafetových závodů. Krátké městské štafety, dlouhé etapové závody i firemní týmovky. A pokaždé jsem si odvážela něco trochu jiného.
Proč mají běžecké štafety takové kouzlo?
Možná je to tím, že člověk najednou neběží jen sám za sebe. Jasně, na trati jsi pořád sama nebo sám. Pořád tě bolí nohy stejně jako na individuálním závodě. Ale zároveň víš, že v cíli čeká tým. Že někdo přebírá štafetu po tobě. Nebo že ty budeš fandit dalšímu členovi.
Najednou je běhání víc o sdílení. O společných cestách na závody, o fandění, o fotkách, o povídání po doběhu. A někdy i o tom, že si člověk sáhne na výkon, který by sám od sebe možná ani nečekal. Přesně to se stalo letos na štafetě Vaší ligy.

Štafeta Vaší ligy: když třem ze čtyř cinkne osobák
Na začátku června jsme běželi štafetu Vaší ligy v Braníku. Sestavila jsem smíšený tým, který tvořili můj manžel, kamarádka Miládka z podcastu Za běhu, kamarádka Peti a já.
Přiznám se, že pár dní před závodem jsem se necítila úplně ideálně. Byla jsem unavená, ozýval se reflux a do toho klasické ženské radosti. O to víc mě překvapilo, jakou energii mi týmová atmosféra dodala. Finišovala jsem a nakonec z toho bylo 5 km za 22:56 a osobák. A nebyla jsem sama. Ze čtyř členů týmu si osobák zaběhli rovnou tři.
Jenže to hlavní nebyly časy, ale ta radost a to, jak jsme si navzájem fandili, užívali si každé předání a jak jsme společně slavili po doběhu. Právě takové okamžiky mi připomínají, proč mě běhání pořád baví.
Hory Bory: úplně jiný level štafet
Jestli je Vaše liga příjemná odpolední týmovka, Hory Bory jsou úplně jiná disciplína. Na tento etapový závod z Beskyd na Pálavu mě před dvěma lety vytáhla kamarádka Jíťa z podcastu Za běhu.
Upřímně? Kdyby mi někdo předem řekl, co všechno nás čeká, asi bych měla respekt ještě větší. Střídání etap, logistika, minimum spánku, neustálé přesuny a obrovská porce kilometrů. Ale právě díky tomu vznikají zážitky, na které se nezapomíná. Nejde jen o běh. Je to malá expedice, při níž si člověk zažije extrémní únavu, smích, krizovky i euforii v jednom balení. Pokud tě zajímá víc, celý článek o Hory Bory najdeš na blogu.
Firemní štafeta RunCzech
Další úplně jinou zkušeností byla Unicredit štafeta RunCzech 4x 5km, kterou jsme běželi s týmem To dáš!. Na podobných závodech mě baví, že dokážou propojit lidi, kteří spolu běžně tráví čas hlavně pracovně. Najednou nejde o tabulky, e-maily ani meetingy. Jde o to společně něco zažít a na to je běžecká štafeta ideální.
Navíc je to skvělý způsob, jak si vyzkoušet závodní atmosféru i pro lidi, kteří by si třeba na celý půlmaraton nebo maraton netroufli.
Týmovka Běhej lesy je přede mnou
V době, kdy píšu tenhle článek, mě čeká ještě další štafetová výzva. Týmovka Běhej lesy. A hádej, kdo mě do ní zase namočil Zase Jíťa. 😀 Tentokrát poběžím za tým z její práce.
Jaké to bylo, doplním do článku později. Ale už teď se těším. Protože zkušenost mi říká, že štafetové závody zklamou jen málokdy.
Proč bych štafetu doporučila i tobě
Pokud jsi nikdy žádnou běžeckou štafetu neběžel nebo neběžela, zkus to.
- Nemusíš být rychlík.
- Nemusíš mít naběhané stovky kilometrů měsíčně.
- Nemusíš ani milovat závodění.
- Stačí mít rád pohyb a partu lidí kolem sebe.
- Možná zjistíš to samé co já.
- Že i běhání, které bývá považované za individuální sport, umí být překvapivě týmové.
- A že některé z nejhezčích běžeckých zážitků nevznikají kvůli medailím nebo osobákům.
- Ale kvůli lidem, se kterými je sdílíš.
Další moje běžecké zážitky najdeš na mém Instagramu @efka_fit.
A pokud tě baví poslouchat běžecké příběhy, mrkni i na podcast Za běhu, kde si o běhání povídáme bez příkras, ale s velkým nadšením.
Přečti si také:
- 5 Tibeťanů: cviky pro fyzické i duševní zdraví + VIDEO
- Jak jsem uběhla maraton
- Půlmaraton Verona 2025 – běžecký výlet s partou
-
Moje první Běchovice: tradičních 10 kilometrů, které zůstanou v hlavě




