Karlovarský půlmaraton 2026: běžecký víkend plný příběhů, setkání a radosti z běhu

Některé závody člověk běží kvůli času. Některé kvůli atmosféře. A některé si zapamatuje hlavně kvůli lidem a momentům okolo. Přesně takový byl pro mě letos Karlovarský půlmaraton od Runczechu.

Další dílek do mojí sbírky Runczech Halfs je doma a zbývá už jen Olomouc. Karlovy Vary byly čtvrtým půlmaratonem z pěti. A tenhle závod měl úplně všechno. Krásné počasí, lázeňskou atmosféru, nečekaná setkání, běžecké emoce i společný víkend s manželem bez dětí.

Celý závod ještě detailně rozebíráme i v podcastu Za běhu. Poslechni si ho tady.

Proč právě Karlovy Vary?

Sbírám medaile do série Runczech Halfs a Karlovy Vary byly moje číslo čtyři z pěti. Začala jsem Pražským půlmaratonem 2025 a pokračovala půlmaratonem Českých Budějovicích ve stejném roce v květnu. Pak následoval půlmaraton v Ústí nad Labem v září 2025 (video ze závodu tady). No a teď Karlovy Vary a poslední mě čeká v červnu v Olomouci.

Tenhle závod jsem navíc dala jako dárek manželovi ka narozeninám. V roce 2023 mi totiž daroval maraton v Třeboni a já mu to chtěla trochu vrátit. Takže jsem zařídila startovné i hotel kousek od startu a udělali jsme si z toho společný víkend.

A bylo strašně fajn být chvíli jen ve dvou. Bez dětí, bez řešení běžného chaosu, jen běh, hotel, lázně a Karlovy Vary.

Manžel navíc běžel svůj první půlmaraton. Trénoval vcelku poctivě, ale není to člověk, který by běháním úplně žil. O to víc jsem byla zvědavá, jak si to celé užije a co na závod řekne.

Start v 18:00 a klasické runczechovské mrazení

Počasí nakonec vyšlo úplně perfektně. Přitom ještě pár dní před závodem to vypadalo na déšť. Nakonec bylo kolem 15 stupňů, polojasno a ideální běžecké podmínky.

Startovalo se v 18:00 a já byla v koridoru D. Psala mi známá, že běží taky a že je také v Déčku. Dlouho jsme se neviděly. Začala běhat teprve loni v létě a už běžela svůj druhý půlmaraton. Jenže já nechala telefon i sluchátka v šatně, takže jsme se v davu už nenašly.

A pak přišla klasika od Runczechu. Smetanova symfonie Vltava na startu. Ať běžím kterýkoliv jejich závod, stejně mě to pokaždé dojme. Mrazení po celém těle. Startovala jsem s manželem, ale byli jsme domluveni, že si každý poběžíme to své, že nemá cenu se nějak omezovat nebo zbytečně bičovat. Dávalo to smysl. Ať si první půlmaraton užije hezky sám se sebou.

Začátek v davu a krásná kolonáda

První kilometry mě moc nebavily. Bylo hodně lidí a nešlo se pořádně rozběhnout. Nemohla jsem si tolik užívat lázeňskou kolonádu ani atmosféru kolem trati. Naštěstí se centrem probíhalo dvakrát, takže jsem věděla, že si to snad ještě užiju později v menším davu.

Postupně se pole začalo trhat a běželo se mnohem líp. Bavilo mě fandit elitním běžcům v protisměru a vlastně mě to dost táhlo dopředu. V jednu chvíli jsem si všimla i té známé z koridoru D, jak na mě mává. Zapamatovala jsem si její tričko a říkala si, že ji třeba někde doběhnu. Ale nebyl to žádný cíl. Prostě jsem běžela své tempo a napadlo mě, že bychom se ještě na trase mohly potkat.

Jak jsem nakonec běžela skoro půl závodu s kamarádkou

Nejdřív jsem předběhla vodiče na dvě hodiny. Pak jsem si někde kolem 13. kilometru řekla, že zkusím dotáhnout skupinku kolem vodiče na 1:50 a chvíli se s nimi svézt. Když mám sílu, dávám si vždycky takové malé dílčí cíle při závodě. A u vodičů na 1:50 jsem potkala tu známou z koridoru D.

Od 14. kilometru až skoro do cíle jsme běžely spolu a normálně si povídaly. Myslím, že ostatní kolem nás trochu nechápali, jak můžeme v tempu kolem 5:00–5:15/km normálně kecat. 😄 Ani já jsem to moc nechápala, ale nějak i to nevadilo.

Ale strašně nám to pomohlo. Táhly jsme se navzájem, utekly vodičům na 1:50 a celé to najednou strašně rychle uteklo. Druhý průběh kolonádou byl nádherný. Tohle už byl přesně ten moment, kdy jsem si závod opravdu užívala.

Jen ten výběh z tunelu za hotelem Thermal před cílem docela bolel. Ten minikopec uměl kousnout. Ale pak přišel seběh do cílové rovinky a hecla jsem i poslední sprint do cíle.

Výsledek? Velká spokojenost

Nakonec z toho byl. Necílila jsem se na žádný konkrétní výkon. Osobák mám letos z února, takže jsem tentokrát běžela hlavně pro radost a zážitek. Navíc jsem byla pár týdnů po Hruboskalském terénním půlmaratonu a jsem se necítila nijak zvlášť silná.

Pár čísel na závěr. Celkově běželo 3736 běžců. Doběhla jsem:

1001. celkově
128. žena
na 14. místě v kategorii W4

A hlavně s obrovskou spokojeností. Výživa mi navíc sedla přesně tak, jak jsem plánovala a jak popisuju v článku o mojí výživě na půlmaraton. Nic mě nepřekvapilo, energie vydržela a žaludek taky držel bez problémů.

První půlmaraton mého manžela

Po doběhu jsme šly ještě fandit manželovi do cílové rovinky. A to byl další krásný moment celého večera. Svůj první půlmaraton zvládl za 2:06. A hlavně říkal, že to nebylo ani tak zlé, ani tak nudné, jak čekal. Což je podle mě dost pozitivní posun. 😄

Závod plný nečekaných setkání

A tím to ještě neskončilo. Večer jsme šli na burger a pivo a úplnou náhodou jsme potkali kamaráda z vysoké, který bydlí v okolí a běžel štafetu. Takže další nečekané setkání, další příjemný pokec a další důvod, proč si tenhle závod budu pamatovat. Tenhle víkend měl prostě všechno: běhání, emoce, lázně, dobré jídlo, společný čas a spoustu malých momentů, které z obyčejného závodu udělají něco víc.

A druhý den? Bazén, vířivka a pomalé snídaňové tempo v hotelu. Taky důležitá součást regenerace. 😄 Podívej se na video ze závodního dne tady.

Efka