Na některé medaile člověk zapomene skoro hned. A pak jsou takové, které připomínají celý rok zážitků. Přesně taková pro mě byla velká finišerská medaile RunCzech Halfs. Kvůli ní jsem od dubna 2025 objížděla půlmaratony po celé republice. Praha, České Budějovice, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, … a nakonec Olomouc. Právě Olomoucký půlmaraton byl tím posledním krokem. A byl to víkend, na který budu ještě dlouho vzpomínat.
Holky z podcastu Za běhu, řepa a spousta smíchu
Do Olomouce jsme vyrazily ve třech. S Jíťou a Miládkou z podcastu Za běhu. Nechaly jsme si udělat čelenky v našich barvách s logem a jely si to užít! Nešlo jen o závod. Cesta vlakem, salát z červené řepy na palubě, přípitek extraktem z červené řepy z vinných skleniček, natáčení videí a spousta legrace už cestou i před závodem. Přesně ten typ víkendu, kdy člověk ví, že si ho užije bez ohledu na čas v cíli.
V epizodě #35 Podcastu Za běhu celý Olomoucký půlmaraton rozebíráme do detailu s nadsázkou nám vlastní! A tady je můj vlogísek z Olomouce.
Tentokrát jsem neběžela jen za sebe aneb poprvé vodičem
Olomoucký půlmaraton měl pro mě ještě jednu zvláštnost. Dělala jsem Jíťě vodiče na čas pod 1:50. Měla jsem připravenou strategii PacePro v hodinkách. Cíl byl zpočátku v davu začít lehce opatrněji a druhou polovinu postupně zrychlovat o pár vteřinek na kilák max. o 5. Jenže závod není jen o plánu.
Start byl až večer v 19 hodin, je to tak kvůli horkému počasí, které v červnu bývá. Počasí bylo ale tentokrát ideální (ne jako v září v Ústí), žádné parno, příjemně kolem 22 stupňů. Pro někoho na běh vedro, ale mohlo být mnohem hůř. Jenže cesta do koridoru B byla snad nejnáročnější rozcvička celého dne. Spolu s dalšími desítkami běžců i turistů jsme se doslova prodíraly kolem zahrádek restaurací a chvíli jsem měla pocit, že snad ani nestihneme start. Pochopila jsem, že dav na někoho působí tak, že z toho omdlí.
Nakonec jsme to zvládly, musely jsme za pomoci jednoho pána přelézt zábranu, ale byly jsme na startu asi 2 minuty v předstihu. Ufff… První kilometry byly možná až moc rychlé, lidi nás nezpomalovali, ba naopak. Musela jsem nás brzdit, bylo totiž jasné, že těžké to teprve bude, tak to hlavně nepřepálit. Dle Pace Pro jsme prvních asi 8 až 10 km měly na výsledný čas asi půl minuty náskok. Jenže později jsme začaly nabírat ztrátu, a to hlavně na občerstvovacích stanicích. Tam se ukázalo, že i pár desítek sekund může na výsledném čase udělat velký rozdíl. Nešlo už to stáhnout a po domluvě s Jíťou ani v závěru už zrychlit. Pod 1:50 to tentokrát nevyšlo. Ale vůbec mi to nevadilo, jely jsme si to sem hlavně spolu užít.
Krásná trať a skvělá atmosféra
Olomoucký půlmaraton mě opravdu bavil. Historické centrum bylo nádherné, fanoušků podél trati bylo spousta a i část, která vedla ven z města do polí, měla svoje kouzlo. Najednou byl kolem klid a člověk mohl na chvíli vypnout. Celou dobu závodu jsem cítila euforii, která se pořád stupňovala až do cíle! To se povedlo!
Po trase, před závodem i po něm jsme potkávali známé tváře, chvíli jsme si povídali s trenérem Martinem Levým z běžecké školy Běhu Zdar. Do cíle jsme s Jíťou doběhly za cca 1:52:17. Tentokrát nebyl důležitý čas, ale zážitek. Ale ani za tenhle čas se rozhodně nemůžeme stydět. A Miládce tam padl osobák a to byl taky důvod k oslavě!
Medaile RunCzech Halfs jako třešnička na dortu
Po doběhu nás čekala ještě jedna fronta. Tentokrát na velkou finišerskou medaili RunCzech Halfs. A musím přiznat, že když jsem ji konečně držela v ruce, byl to krásný pocit. Najednou se mi vybavily všechny předchozí závody, cesty, tréninky i zážitky z posledního roku. Kvůli téhle medaili jsem to vlastně celé běžela. A jsem ohromně šťastná, až dojatá, že jsme to mohla prožít v té nejlepší společnosti! 🥹
A večer? Belmondo.
Po sprše jsme se vydaly hledat něco k jídlu. Skončilo to kebabem, který byl bohužel asi nejslabším zážitkem celého víkendu. 😄 Naštěstí jsme si spravily náladu v legendárním olomouckém klubu Belmondo, kde jsme si skvěle zatačily. A jako bonus jsme tam potkaly i českého vytrvalce Jirku Homoláče. Když nám řekl, že zná náš podcast Za běhu a proč jsme ho ještě nepozvaly, bylo jasné, že tenhle víkend nepřestává překvapovat.
Tečka za krásným víkendem
Druhý den jsme ještě při procházce Olomoucí natočily shrnující epizodu podcastu Za běhu o našem olomouckém zážitku. A mám pocit, že se povedla stejně jako celý víkend. Pokud tě zajímá víc zákulisí, naše historky nebo třeba proč jsme si připíjely extraktem z červené řepy, určitě si ji pusť. Na blog se všechno nevejde. Jedno ale vím jistě. RunCzech Halfs nejsou jen o pěti půlmaratonech. Jsou o lidech, zážitcích a společných víkendech, na které člověk vzpomíná mnohem déle než na výsledný čas.
A právě proto to celé stálo za to. Tady je vlogísek z Olomouce.
